Tá sín mím!

Sdělíme ti část zvěsti o Mojžíšovi a Faraónovi podle pravdy pro poučení lidu věřícího.

A chtěli jsme zahrnout přízní Svou ty, kdož poníženi byli v zemi, abychom je příkladem i dědici učinili

A vnukli jsme Mojžíšově matce: "Koj ho, a budeš-li mít o něj strach, vhoď jej do řeky. A neboj se a nermuť se, neboť My ti jej vrátíme a jednoho z poslů Svých z něho učiníme."

I řekla žena Faraónova: "Toto dítě bude ochlazením oka mého i tvého. Nezabíjej je, možná že nám ku prospěchu bude anebo si je vezmeme za syna vlastního." A oni nic netušili.

A řekla sestře jeho: "Sleduj jej!" A pozorovala jej ze strany, aniž lidé něco tušili.

A takto jsme jej vrátili matce jeho, aby oko její se ochladilo a aby se nermoutila a aby poznala, že slib Boží je pravdivý - avšak většina lidí to neví.

I vešel Mojžíš jednou do města ve chvíli, kdy obyvatelé to nepozorovali, a nalezl v něm dva muže, kteří spolu bojovali; jeden z nich patřil k jeho straně, zatímco druhý byl z jeho nepřátel. A ten, jenž patřil k jeho straně, požádal Mojžíše o pomoc proti nepříteli svému. I udeřil jej Mojžíš a ukončil život jeho; pak zvolal: "Toto je dílo satanovo, jenž nepřítelem je i svůdcem zjevným!"

A řekl dále: "Pane můj, pro dobrodiní, jímž jsi mne zahrnul, nebudu již nikdy hříšníků pomocníkem!"

Když pak chtěl napadnout toho, jenž oběma byl nepřítelem, ten zvolal: "Mojžíši, chceš mne zabít, tak jako jsi zabil včera onoho člověka? Ty zřejmě chceš být jen násilníkem v této zemi a nechceš být vůbec jedním z těch, kdož o nápravu usilují?"

I odešel z města pln strachu a ve střehu a řekl: "Pane můj, zachraň mne před tímto lidem nespravedlivým!"

Když dospěl k napajedlu v zemi Madjan, nalezl u něho skupinu lidí stáda napájející a nalezl vedle nich dvě ženy, jež držely se stranou; i zeptal se jich: "Co je s vámi?" Odpověděly: "Nemůžeme napojit, dokud neodejdou tihle pastýři, a otec náš je stařec věku vysokého."

A přišla k němu jedna z těch žen, kráčejíc stydlivě, a řekla: "Otec můj tě zve, aby mzdou tě odměnil za to, žes pro nás napojil stádo." Když Mojžíš k němu přišel a vyprávěl mu příběh svůj, řekl tento: "Neboj se, vždyť ses zachránil před lidem nespravedlivým."

A pravil: "Přeji si, aby ses oženil s jednou z těchto dvou dcer mých s tím, že budeš u mne sloužit za mzdu po osm let. A chceš-li dokončit deset let, záleží jen na tobě. Nechci ti to nikterak ztížit a shledáš - bude-li Bůh chtít - že jsem z bezúhonných."

A když Mojžíš dovršil lhůtu svou a odcestoval se svou rodinou, postřehl na úbočí hory Sinaje oheň jakýsi a pravil rodině své: "Zastavte se, postřehl jsem oheň a možná že vám o něm přinesu zprávu anebo nějaký oharek hořící, snad se ohřejete."

hoď hůl svou!" Když Mojžíš spatřil, že hůl se svíjí jako had, otočil se zády a již se neobrátil. "Mojžíši, přistup blíže a neboj se, neboť jsi z těch, kdož jsou v bezpečí!

Odpověděl: "Pane můj, já zabil jsem jednoho jejich člověka a bojím se, že mne zabijí.

Pravil Bůh: "Posílíme rámě tvé bratrem tvým a dáme vám oběma Své zplnomocnění a oni na vás nedosáhnou díky Našim znamením. A budete vy oba i ti, kdož následovat vás budou, vítězi."

Mojžíš pravil: "Pán můj zná nejlépe toho, kdo přišel s vedením od Něho pocházejícím, a toho, pro něhož je určeno obývání příbytku věčného. A věru nebudou blažení ti, kdož jsou nespravedliví."

A byl naplněn on i vojska jeho domýšlivostí na zemi neoprávněně a domnívali se, že nikdy nebudou navráceni k Nám.

A učinili jsme z nich vůdce zvoucí do ohně pekelného a nedostane se jim pomoci v den zmrtvýchvstání.

A darovali jsme Mojžíšovi Písmo poté, co předchozí pokolení jsme zahubili, jako důkazy viditelné pro lidi i jako vedení a milosrdenství - snad se vzpamatují.

Dali jsme však vzejít mnoha pokolením, jichž životy jsme dlouhými učinili. A také jsi nesídlil mezi obyvateli Madjanu přednášeje jim Naše znamení, My však jsme posly k nim vyslali.

a aby, kdyby je postihla pohroma nějaká za to, co ruce jejich předtím konaly, neříkali: "Pane náš, proč jsi k nám neposlal nějakého posla, abychom znamení Tvá následovat mohli a abychom byli z věřících."

Odpověz: "Přineste tedy Písmo od Boha pocházející, které by bylo lepším vedením než obě tato Písma, a budu je následovat, jste-li pravdomluvní."

A přece jsme k nim dali dospět slovu Svému - snad se vzpamatují.

a když je jim přednášeno, hovoří: "Uvěřili jsme v ně, neboť je to pravda od Pána našeho pocházející. A věru jsme byli již předtím odevzdáni do vůle Páně."

A když tlachání plané slyší, odvracejí se od něho a říkají: "Nám skutky naše a vám skutky vaše patří! Mír s vámi, ale my nepotřebujeme pošetilé!"

Říkají: "Jestliže spolu s tebou budeme následovat správné vedení, ze země své budeme vytrženi." Cožpak jsme je pevně neusadili v okrsku posvátném a bezpečném, do něhož dováženy jsou plodiny všech druhů jako obživa od Nás pocházející? Ale většina z nich to neví.

Pán tvůj nezničil tato města dříve, než poslal do stolice jejich posla nějakého, jenž by jim znamení Naše přednesl, a nezahubili jsme města žádná, leda když obyvatelé jejich nespravedliví byli.

Je ten, jemuž jsme přislíbili slib překrásný, s nímž vskutku se setká, roven tomu, komu jsme darovali krátké užívání života pozemského a jenž mezi předvedenými bude v den zmrtvýchvstání?

A odpoví pak ti, nad nimiž se slovo uskutečnilo: "Pane náš, toto jsou ti, které jsme do bludu uvedli. A uvrhli jsme je do bludu, stejně jako jsme my byli svedeni. My se jich před Tebou zříkáme a oni nás vůbec neuctívali."

V ten den Bůh je zavolá a řekne: "Co jste poslům Mým odpovídali?"

A co týká se toho, jenž pokání činil, uvěřil a zbožné skutky konal, ten snad bude mezi blaženými.

Pán tvůj dobře ví, co hrudi jejich skrývají, i to, co najevo dávají.

Rci: "Co si myslíte? Kdyby Bůh učinil nad vámi noc nepřetržitou až do dne zmrtvýchvstání, které božstvo kromě Boha by vám mohlo dát světlo denní? Což vůbec neslyšíte?"

A On v milosrdenství Svém učinil pro vás noc i den, abyste si během noci odpočali a abyste během dne usilovali o část z dobrodiní Jeho - snad budete vděční!"

A vyvedeme z národa každého svědka a řekneme: "Předveďte důkaz svůj!" A pak poznají, že pravda jen Bohu náleží, a to, co si lživě vymyslili, je opustí.

Spíše usiluj pomocí toho, co ti Bůh daroval, o dosažení příbytku posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Bůh učinil dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Bůh nemá rád ty, kdož pohoršení šíří!"

A vyšel k lidu svému s ozdobami svými; ti, kdož toužili po radovánkách života pozemského, zvolali: "Kéž bychom měli něco podobného tomu, čeho dostalo se Qárúnovi, neb on věru vlastníkem je blahobytu nesmírného!"

A dali jsme pohltit zemí Qárúna i jeho dům a neměl družiny, jež by mu byla pomohla kromě Boha, a nebyl z těch, jimž pomoc by byla poskytnuta.

A toto je příbytek poslední. My připravíme jej těm, kdož zpupní nechtěli být na zemi a pohoršení nešířili - a věru dobrý bude konec bohabojných.

Ten, kdo ti uložil Korán, navrátí tě do místa schůzky poslední. Rci: "Pán můj nejlépe zná toho, kdo přinesl správné vedení, i toho, kdo v zjevném je bloudění."

Nechť tě oni neodvrátí od znamení Božích poté, když již ti byla seslána! Vyzývej lidi k Pánu svému a nebuď jedním z modloslužebníků!